DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Upíři

Jak se stát upírem

Pár návodů jak se jím stát :

 

 

 

 

Jak se stát upírem?

30. 9. 2011

Stát se upírem není jednoduché. Jde o složitý proces, ať zvolíte jakýkoliv způsob, už jenom proto, že dostat se na zadaná místa a sehnat zadané věci je složitější ( i když jak pro koho).

VARUJI VÁS: PŘED VYZKOUŠENÍM JAKÉHOKOLIV Z TĚCHTO ZPŮSOBŮ PROSTUDUJTE OSTATNÍ SEKCE A VŠE PEČLIVĚ NASTUDUJTE!

1. Způsob - Musí Vás pokousat netopýr

Tenhle způsob je jeden z nejjasnějších a nejsrozumitelnějších. Sehnat netopýra by neměl být zas tak velký problém, v obuštěných sídlech a jeskyních jich možná najdete hafo. Někdy si dělají hnízda i v menších vesnicích, kde jsou vícepatrové domy, zvláště když ve vyšších patrech nikdo nažije. No, ale pokud se dostanete do jejich terárka v ZOO, máte vše vyřešeno.

Ještě přinutit toho netopýra Vás kousnout, co? Sežeňte jeho oblíbenou potravu a pověste ji na sebe, někam, kde chcete, aby Vás upír kousnul. Nejlepší místa jsou asi krk, nebo zápěstí. V létě je možná taky stehenní tepna (protože v zimě budete těžko hledat netopýra v kraťasech).

Ale i když se Vám tento způsob zadaří, je spíš 50 na 50, že se upírem stanete a upozorňuji vás, že tak je to prakticky už všech způsobů, ve kterých nemáte přímý kontakt s upírem (vysvětleno níže). Ovšem kousnutí netopýrem je jedno z nejstarších způsobů jak ze sebe udělat upíra. Je ovšem pravda že se z vás taky může stát poloupír (viz. rubriky Poloupíři). U tohohle způsobu je jisté jen to, že od okamžiku rozšíření slin netopýra v těle v sobě budete mít minimálně jednu třetinu upíří krve.

2. Způsob - Násilná nebo sebevražedná smrt

Tenhle způsob tu uvádím jenom proto, že prostě existuje. Jde o tom, že když vás někdo zavraždí, nebo když se sami zabijete (vykrvácení asi nejpravděpodobnější) může se z vás po smrti stát upír. Funguje tuším taky otrava krve. Tenhel způsob je ale tak napůl domyšlený, protože tento typ upírů se velice nerad ukazuje a kdo ho kdy viděl, už není naživu.

3. Způsob - Přeměna jiným upírem

Asi nejzaručenější způsob je proměna jiným upírem. Je to ale extrémně náročný způsob. Zaprvé, musíte sehnat upíra. A to je zatracené těžké. Neporadím Vám, kde ho hledat, protože to nevím. Můžete ho klidně míjet každý den, ale bez dostatečných paranormálních schopností ho prostě nepoznáte. Ano, někteří upíři jsou schválně jiní, chodí jinak oblékaní apod., jen z důvodů, že na sebe chtějí upozornit. Je to jejich styl provokace, ale takovýto upír bývá jen málokdy dost duševně v pořádku na to, aby vás byl schopen ne jen zabít, ale také přeměnit.

Pokud máte alespoň nějaké paranormální schopnosti (více vysvětleno v sekci Jak poznat upíra?) při troše soustředění byste ho měli být schopni odhalit. KDyž už se vám podaří upíra najít, je třeba ho přesvědčit, aby vás přeměnil. To je z celého procesu asi ten nejmenší problém. Prostě musíte prosit a přemlouvat. Pomůže úplata třeba pytlíkem s krví (sežente v nemocnici).

A teď nastává ten opravdový problém: samotná přeměna. A řeknu vám jen pár věcí. Upír vás rozhodně vezme na místo, kde nemůžete být odhaleni, takže nejspíš k vám, nebo k sobě domů. Taky musíte spolupracovat. Upír VÍ jak někoho přeměnit, stejně jako vy přirozeně víte jak běhat či chodit. Tudíž neklaďte ani hloupé otázky, i když je to někdy lepší. Celý proces proměny nikdo podrobně nezná (z lidí), protože upíři ho střeží. Asi ví proč. Jenom vím, že je to proces nepříjemný, místy bolestivý, ale dá se vydržet.

Pokud se vám povede proces (ano, můžete při něm zemřít a to velice snadno) je na 99% pravděpodobné, že se z vás stane upír.

4. Způsob - Černá magie

Potřebujete paranormální schopnosti a magické zaříkávadlo. O tomnto způsobu nic moc nevím, našly byste jej spíš na webech zaměřených na černou magii. Vím ale, že černá magie si vybírá velkou daň, i na upírovi, kterým se ale stejně spíš nestanete, protože lidé se narodily jako odpůrci černé magie a tak je nepravděpodobné, že by je poslouchala.

5. Způsob - Samovolná přeměna

Musíte v sobě mít jisté upíří geny, takže tento způsob je pouze pro šťastlivce. Pokud upíří geny máte, někdy v období puberty, okolo 16 roku byste se teoreticky přirozenou cestou měli změnit v upíra či poloupíra (záleží na síle genů). Je to ale opět 50 na 50, můžete při tom zemřít. Tento způsob je nejpřirozenější, ale lidé, kteří jsou schopni jej přežít...no, už je jich velmi málo, takže tento způsob se stal spíše způsobem úmrtí, než přeměnou. Nedá se zvrátit, stejně jako si geny nevyměníte.

6. Způsob -  Upíří krev

Když vypijete dostatečné množství upírí krve, stane se z vás poloupír. Problém je tu upíří krev sehnat, ale věřte, že minimálně jeden sáček je v každé nemocnici. Jeden ovšem nestačí, ideál je tak 5 sáčků.

7. Způsob - Lidská krev

Poslední způsob jak se stát upírem. Je to asi ten nejbrutálnější. Museli byste zabít nějakého člověka a pak ho do mrtě vypít (jeho krev). Je to proměna za pomoci vyššího principu a nikdy není zaručena, ale je to docela pravděpodobné...

 

A další návod:

 

 

jak se stát upírem

3. 10. 2008

Stát se upírem nevyžaduje vlastně nic zvláštního.Často se upíři množí bez ohledu na to jaká by byla katastrofa kdyby ovládli celý svět. Upírem je ten kdo se upírovi narodí,ale to se každému jen tak nepoštěstí. Typický způsob se stát upírem je,jak se často tvrdí, necht se kousnout,ať už dobrovolně nebo ne. Tuto častou chybou se projevují zejména potomci upírů.Upíří matka totiž nesnese vychovávat dítě a proto jsou často odkládány do domovů, jem málo kdy se malých upírků ujímá otec.Tím že nevyrůstají ve společnosti upírů,ale instinktivně vědí že jimi jsou, jim chybí praxe a vědomosti.Upíři poprvé dostávají chuť na krev kolem 17 roku. Rodoví upíři se pokoušejí z někoho stvořit upíra tím že ho kousnou,ale netuší že to nestačí,aby se oběť stala upírem ,musí se napít upíří krve. Jestli že to neudělá stane se z něj vampír. Poslední způsob jak se stát upírem, nebo z někoho upíra udělat je nejčastější a často né umyslný. Upír který z někoho stvoří upíra úmyslně ,se stává jeho patronem,naučí ho umění zrození upírů, podmínky přežití a vysvětlí mu vedlejší smysly. Jenom takovíto upíři si dávají pozor na třetí možnost a tou je vztah. Upíří vir se přenáší slinama. Ti upíři kteří si to při líbání uvědomují nikoho neůmyslně nenakazí. V případě bližšího vztaho(sexu) umí upíří vir nepřenést jen velice nadaný upír. Účiným prostředkem jak přenosu při sexu zabránit je rum. Rum v krvi člověka napomáhá útokům viru vzdorovat.

Obrazek

 

 

Jak se stát upírem?

 
 
 
Je několik možností, jak se stát upírem. Existuje spousta zlovolných teorií - ať už církevních, nebo všeobecně sebraných z dávných spisků, či magické čáry máry, které by z vás snad mohly upíra udělat.
 
 
Kde se upíři vzali původně, není vůbec jisté. Je možné, že vyskákali z děr ve skalách, nebo vznikli z první menstruace pramáti Evy. Ať tak či tak, jedná se o parazitické bytosti, které vám jdou (doslova) po krku. Když se chcete jednou stát, je to běh na dlouhou trať.
 
Podle starých povídaček se upírem mohl stát jenom nepokřtěný člověk a to jenom po smrti a pohřbení. Takže pokud nejste pokřtěný, vaše šance se po smrti zvyšují. Jestli se vám nechce čekat až na smrt, můžete se zkusit napít krve, to by prý mělo taky fungovat. Pamatujte ale, že v tomto případě jde o vesnické povídačky, které vás asi daleko nezanesou, protože vesničané ve středověku byli nevzdělaní, ne-li úplně blbí.
 
Další možností, podle starých svazků, je, nechat se pokousat od upíra. Když vás upír vysaje, měli byste se po nabití nové energie stát také upírem. Upíří zuby jsou jedovaté a kvůli nim pak máme upírů plné město (Salems Lot budiž příkladem.) Problém s touto teorií nastává posléze. Pokud by upíři proměnili každého, koho pokousají, brzy by se nám po světě prohánělo několik stovek či tisíců násosek a nemusela by jim stačit obživa. Takže tuto možnost riskujte jenom jako otrlí krve nacucaní komáři, protože útok upíra nemusíte přežít a proměnit se také nemusíte.
 
 
 
Ozkoušenou metodou tedy zůstává smíchání vaší a vampýři krve. Musíte přesvědčit upíra, aby si s vámi vyměnil tělní tekutiny, většinou se provádí pouštění žilou. Zapomeňte na ubohé pižlání stylem Vinnetoua, tady se pracuje s opravdovými žílami a hektolitry krve. Upír jí do vás narve spoustu a následně začne vaše přeměna na upíra.
 
Pamatujte, že proměna v upíra není nic pro slaboduché. Jako upír totiž musíte zemřít. Většina vašich orgánů přestane fungovat a tělo vyloučí, co nepotřebuje. Je šance, že se zblázníte nebo proměnu vůbec nepřežijete.
 
Když už jste ten šťastlivec, který se stane pravým dítětem noci, musíte si navyknout na jiný režim a stravování. Tato část proměny se nese překvapivě nejobtížněji, protože lidé nejsou zvyklí pít krev. Brzy jim chybí pravé lidské jídlo a pití, ačkoliv už jim nechutná. Ti, co rádi dlouho spali a nenáviděli světlo už za života, ho budou nenávidět ještě víc, protože při něm budou muset spát. Ale správný upír tohle všechno zvládne a přenese se přes to.
 

Poselství všem, kdož se chtějí stát upírem

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tento celkem zajímavý příspěvek přesouvám pro větší přehlednost z návštěvní knihy sem.
www.poenar.mypage.cz, původní autor tohoto příspěvku se podepsal jako: temnotu ctící

Poselství všem, kdož se chtějí stát upírem.

Vím jak se stát upírem, řekl mi to jeden z nich, navštěvuje mě už tři měsíce ve snech a výslovně si přál abych to zdělil co největšímu počtu lidí. Říká si Tenebrostantus protože jeho skutečné jméno se nepodobá žádnému shluku písmen a nelze tedy vyslovit. Podle vlastních slov obývá Tenebrostantus tento svět již 13 století. Zpočátku měl po boku svou milovanou Heratru. Jako snad jediní z tehdejších upírů neubíjeli věčnost pouze lovem a plytkou zábavou, nýbrž se neúnavně pídili po tajemstvích vampyrizmu až objevili skutečný klenot temného vědění – nadfyzickou podstatu krve, těla a moci. Na základě tohoto poznání se brzy stali nejmocnějšími svého druhu a chopili se vlády nad upíry. Za svou neobyčejnou moc však platili velikou daň, museli se rovným dílem podělit o svou hmotnou podstatu. Tenebrostantus každou noc napájel Heratru vlastní krví a Heratra jej živila vlastním masem, každý z nich byl polovinou dokonalého celku, ale ani jeden z nich nemohl bez toho druhého zůstat plně naživu. Po tři staletí drželi své tajemství v přísné tajnosti, až jedné úplňkové noci všechno shlédl jejich syn, pochopil a podle zradil… Tou dobou se poddaní upíři začínali bouřit a dokonce na vládnoucí pár podnikli několik bezvýsledných útoků. Tenebrostantuův a Heratřin syn se nakonec přidal ke vzbouřencům, prozradil jim ono tajemství a pak už to šlo ráz na ráz. V několika set hlavé přesile uspořádali proti Heratře trestnou výpravu a zlikvidovali ji. V ten moment Tenebrostantus ztratil podstatnou část svého těla i moci a musel se před bývalými poddanými ukrýt. Proradný syn se však novým vládcem nestal, rozvášněný dav upírů ho zlikvidoval úplně stejně jako jeho matku. Od té doby Tenebrostantus žije na útěku, přesto však nezahálel bádal v tajemstvích ležících mezi životem a smrtí, vypracoval úplně nový, spolehlivější způsob přeměny lidí v upíry a promyslel koncepci svrchované nadvlády upírů na Zemi.

Podle Tenebrostanta musí lidský adept vampyrizmu čas od času provést Uroborův rituál. Při Uroborově rituálu nezáleží na čase provedení, jako spíš na klidu a soukromí nejvhodnější tedy je provádět jej, když zrovna nikdo není doma.
Rituál začíná pronesením následující formule:

Ó veliký Tenebrostante na tvoji počest vzívám Uroborův kruh nekonečné věčnosti, protože jen kruh nemá počátku ani konce stejně jako prastaré plémě Nosferatu.
Budiž ti má neochvějná víra obětí nejvyšší a nejmocnější.
Tímto mocným rituálem zasvěcuji sám sebe vampyrické věčnosti.
Až jednou nastane můj čas, vím, že mě ty Tenebrostante vyrveš z potupných spárů smrti, daruješ mi věčnost na této Zemi, hmotnou a skutečnou, takovou jaká náleží jen rodu Nosferatu.
Slibuji, že pak své veškeré síly spojím s tebou ó veliký Tenebrostante, budu ti tělem a ty budeš mou krví.
Společně tak dáme povstat novému, mocnějšímu plemeni Nosferatu, budou nás zástupy a Země poprávu připadne nám.
Nechť požehnání noci naplní můj nynější život.

Poté lidský adept vampyrizmu spečetí tato slova vypitím trochy vlastní krve.

Tenebrostantova koncepce nadvlády upírů je poměrně jednoduchá až nás promění v upíry podělíme se s ním rovným dílem o svoji hmotnou podstatu stejně tak jak se o ni dělil se svou Heratrou. Ovšem nyní nás bude mnoho, takže ztráta jednoho nebude pro zbylé znamenat ztrátu 50% života. Díky tomu bude i naše společná moc mnohem větší než byla moc Tenebrostantova a Heratřina. Kromě toho nábor nových členů bude průběžně pokračovat, za každého padlého bojovníka povstanou dva noví. Podle Tenbrostanta naše plémě oslabují individualističtí upíři, kteří si chtějí žít na vlastní pěst. Právě kvůli nim jsme zatím slabí a musíme se skrývat, ale až všechny individualisty zničíme, budeme tak mocní, že nahradíme lidstvo na postu vládnoucího živočišného druhu. Pak skončí nedůstojné skrývání a lidé budou muset uznat naši přirozenou nadvládu.

Ptal jsem Tenebrostanta proč mám jeho poselství šířit právě já, obyčejný člověk, když on dokáže prostřednictvím snů všechno vysvětlit a ukázat mnohem lépe. Odpověděl mi, že to mnohokrát zkoušel, jenže lidé nebyli schopni jeho snové poselství vnímat. Mysl většiny lidí je podle něj příliš zkostnatělá a ovlivněná představami racionálního nebo náboženského charakteru. Už prý ani nedoufal, že ho někdo vyslechne až našel mě a řekl mi: Jdi a předávej mé poselství. Použij prostředky, které považuješ za nejvhodnější a řekni o mé vizi příštího vampýrského věku všem o nichž si myslíš, že budou ochotni a schopni ji pochopit a spoluutvářet.
 

Stvoření vampíra

25. března 2012 v 10:07 | BalyTheBear |  Vampirismus
Důležitým krokem při astrálním vampirismu a samotné magii je stvoření vlastního dvojníka z dostatečné dávky osobní energie, který však bude nezávislý a samostatný a brzy načerpá kvantum energie a sil ve svém vlastním životě. Zároveň však mág bude mít stále skrze podstatu z níž byl vampír stvořen přístup k zásobě ukořistěné energie. Vztah k vampírovi je symbiotický a vampír je součástí mága, jeho astrálního těla, z něhož byl stvořen.
Postup začneme ve vhodnou chvíli, kdy si vybereme den a hodinu nejbližší času našeho narození, kdy stvořitelské síly naší podstaty proudí nejsilněji na tento svět, existují i jiné doby, kdy dochází k podobnému přílivu a pro dobrou analýzu je možné užít kyvadla, astrologie, tarotových karet a jiných věšteckých metod. Tento čas je důležitý kvůli regeneraci astrální materie. Přístupujeme k rituá lu jen po dlouhé, alespoň měsíční sexuální abstinenci a při dobré fyzické kondici. Rituál provádíme v naprostém klidu, nejprve dosáhneme vnitřního utišení a stabilizujeme pravidelný klidný dech ve vhodné tělesné poloze. Nic nás nesmí rušit ani rozptylovat. Světlo by mělo být jemné, nejlépe ze svic. Vizualizujeme a prociťujeme své astrální tělo jako bílé světlo naplňující fyzické tělo a v lehkém oparu aury vystupující mimo. S každým okamžikem cítíme jak se astrál odděluje od fyzického těla, s každým nádechem prociťujeme odlučování. Po určité době v každé části těla postupně od nohou a rukou k hlavě, genitáliím a břichu, až k hrudi, coby středu těla, cítíme vibrace, které neustále sílí a nakonec vibruje celé naše tělo. Pak se soustředíme na osu těla, imaginujeme pilíř ve středu těla ze zhuštěného světla na němž je pět velikých různobarevných koulí: u nohou je černá koule z nejhustší matérie symbolizující zemi a její sefiru Malchut, v oblasti genitálií je světle fialová tvárná pasivní koule lunární sefiry Yesod, v oblasti solar plexus je zařící centralizující koule ze zlata jako solární sefira Tiferet, nad ní je temně fialová koule stejně temné a záhadné nepravé sefiry Daath v oblasti krku a nad ní jasně nepozemsky bíle zařící sefira Ketera jako nejvzdálenější sefira Keter na samé hranici existujícího kosmu na vršku hlavy, jakoby až chtěla vypadnou mimo. Postup imaginace je od poslední sefiry Keter po Malchut a nazpět, jakmile se nám povede procítit a jasně imaginovat střední pilíř, tak postoupíme k nejkritičtějšímu a nejdramičtějšímu bodu operace. Jasně v sobě prociťujeme vibrující astrální tělo kolem jeho střední osy a pak od vrchu hlavy imaginujeme ve středním pilíři naprosté rozdělení těla, sefiru za sefirou, můžeme pociťovat i formu bolesti a prázdnoty, což je dobře. Je možné přestavovat si meč, pilu nebo laser přeřezávající tělo. Potom co dojdeme ke konci sefiry Malchut a celého těla, tak celou jednu vibrující polovinu těla i s pilířem vymístíme ven před sebe. Vizualizujeme a prociťujeme neostrý obraz poloviny těla před sebou, teď necítíme vibrace v půlce těla, která je prázdná, ale mimo své tělo, v tom cáru zářící mlhy před sebou. Tu zformujeme do obrysu svého alterega kolem zařícího pilíře. Pak vizualizujeme jasné prvky podoby, do nejmenšího detailu. Postup je opět od hlavy po nohy. Zároveň v sobě musí tato postava astrálního vampíra pojit vaši identitu s idealismem, protože ten je důležitým nástrojem tohoto dravce a měl by být co nejpřitažlivější. Zvolíme fantomovému vampírovi jméno, které musíme mít pevně vryté v paměti a v žádném případě jej nikdy nesmíme nikde zveřejnit a nikomu prozradit, jinak nad vampírem ztratíme kontrolu a pak mu vkládáme vampirickou moc. Nejdříve v duchu deklarujeme jeho pravomoci a schopnost napadat lidi a vysávat jim enerii, vybavujeme si všechny upíry co známe, z fikce, z vlastní fantazie i to co si pod tímto pojmem představíme a ze všech těchto obrazů se soustředíme na společný prvek-zuby a ty pak necháme vyrůst v ústech vampírovi, jako symbol jeho moci. Následně si představujeme vampirické zásahy, jak se vampír v noci přikrádá postupně k jednotlivým obětem, jak vstupuje do jejich ložnic, jak je svádí a jak je pak zbavuje životní síly v podobě krve. Nemělo by zůstat u jedné představy, ale motiv musí být stále stejný - ukradení životní síly, vysávání ostatních. V tomto směru můžeme klidně vampírovi v rámci představ udělit i sukubické či inkubické tendence a je pravděpodobné že vampír bude inklinovat i k této oblasti projevů, coby skvělé formě snadného nakrmení. Pak když jsme hotoví, tak vtáhneme fantoma do svého těla, připoutáme jej do nitra těla, takže tělo bude jako džinova lampa. Následně zhotovíme magický symbol, sigilii, pomocí spojení jednotlivých písmen ve jméně bytosti, přičemž vynecháme všechny, co se objevují opakovaně.
Po třicet dnů dále postupujeme na vykrmování našeho vampirického alterega, které se děje pomocí vlastní krve a sexuální síly. Každý den rituálně uvolníme trochu této síly a dáme jí vampírovi, kterého vypustíme ze svého těla a imaginujeme znovu jeho podobu a vlastnosti, kdy se nesmíme vychylovat z původního vzorce a ani nic neopomíjet. Soustředíme se na tuto podobu a tehdy se pak rituálně poraníme, nebo provedeme rituální krvavou obětinu, či autoerotickou stimulací dosáhneme orgasmu. Všechnu sílu z bolesti, nebo slasti soustředíme na vampíra. To on nás zraňuje, nebo obšťastňuje, to on zabíjí, pohlcuje a vysává. Je nezbytné přinést zhruba stejné množství obou druhů obětin, nebo sil, protože jinak bude vampír preferovat konkrétní styl krmení a mohl by snadno přijít o svou univerzálnost. Rituálně můžeme třeba vzít sigilizované jméno vampíra a při jeho vypuštění z těla si tuto sigilii vyřežeme do kůže. Imaginaci posílíme představou našeho vampíra, jak krev slízává a živí se unikající životní silou. Mág se nemusí obávat, protože je vampír součástí jeho astrálního těla, která je v určitém smyslu oddělená, ale přesto pořád jednotná. Čím více mu vzdáme sil, tím silnější budou už zpočátku jeho projevy a časem se bude projevovat ještě silněji. Třicet dnů je symbolických a slouží k ustálení a definitivnímu oživení tohoto dvojníka. Provádíme jen jednu takovou operaci denně, ale musíme na ní soustředit všechnu svou sílu a imaginaci, pokoušet se překročit své možnosti. Je pravděpodobné, že v tomto měsíci nejtěsnějšího vztahu a krmení se projeví prvky dravce v osobnosti mága, můžeme zachytit silné posílení sexuality a rozličné další formy získávání energie z okolí. Není neobvyklá radikální psychická proměna, která se po tomto měsíci zmírní, jakmile vampír získá svobodu a individualitu, přesto se mág bude muset s touto oblastí psychiky vypořádat, protože vampír není zcela samostatnou entitou, ale stále s mágem v době nečinnosti sdílí tělo a projevují se tedy znaky lehké posedlosti. Vampír je symbiotický organismus, který vědomě neohrozí mágovu existenci a lze předpokládat konečné pozitivní důsledky. Znatelná je proměnlivost, kdy vampír získává prvky z osoby mága a mág je zároveň ovlivňován vampírem, ikdyž částečně odděleně, je mág i vampír stále jednou bytostí vzniklou ze stejné matérie.
Po měsíci přípravy, kdy už může dojít k samovolnému uvolnění vampíra v čase útlumu vědomí mága, se vampír rituálně propustí a je mu dána svoboda. To je nejlépe provést pomocí imaginace řetězů obtočených kolem těla a držících uvnitř fantomovou postavu upíra, což musí být vnímáno více smysly, než jen zrakem, nebo citem a tyto řetězy postupně zmizí a propustí fantoma. Zároveň lze užít verbálního vypuštění a nadiktování svobody, postupně do čtyř světových stran s gestikulací:,,Vypouštím tě na lov (jméno vampíra) můj fantomový dvojníku! Jdi z našeho sídla v mém těle, vydej se na lov a vrať se znovu osídlit sluji v mé hrudi!" Tehdy se vampír stane skutečně nezávislou bytostí, pohybující se mimo tělo kdy chce nezávisle na síle vědomí mága, které jej přestane poutat v sobě. Pořád existuje nepřekonatelné spojení mezi mágem a vampírem.
S vampírem je možné komunikovat pomocí telepatie, lze zachytit jeho volání pomocí soustředění se a zření obrazů v mysli. Vampír je poután k fyzické realitě skrze své sídlo v lidském těle a dovede fyzickou realitu znatelně ovlivňovat, proto nejsou vyjímkou ani objektivní známky jeho působení, například zranění. Důležité je nenechat se vampirizovat vlastním vampírem, protože toto počínání je nesmyslné. Musíme vampírovi ukázat, že zásoby energie jsou společné a pomocí cvičení se naučit přenášet energii a uvolnit jí cestu, což provádíme soustředěním se na dýchání a postavu vampíra, nebo jeho symbolické vyjádření. Každý nádech je jako stlačení pístu pumpičky, s každým cítíme buď neustále rostoucí sílu v sobě a zvýšení hladiny energie, nebo naopak poklesnutí, vyčerpanost a slábnutí. Musíme se naučit dělat obojí, abychom zvládali energetické posuny, které závisí na vůli mága, ale za normálních okolností je nevhodné uvolňovat vampírovi své energetické zásoby, protože vampír je bytost určená k jejich naplňování, kdežto člověk zde poskytuje obydlí a spojnici s fyzickou realitou. Hladový vampír se spíše bude pouštět na lov a jeho agresivita se bude neustále zvyšovat. Nezbytné je udržet funkční hodnotu energie, která umožní vampírovi lov, ale k výměně energie mezi oběma bytostmi stejně dochází stále, jako k výměně krve mezi orgánem a tělem, proto je hlavním smyslem těchto přesunů na vampírovu stranu dát vampírovi pocit a vědomí jistoty. Jinou věcí je regenerace, někdy se stane, že si vampirizovaný subjekt uvědomí co se děje a brání se, což může vést až k vyřazení vampíra z provozu. Mág takovou událost silně pocítí, jako kdyby byl náhle oslaben, ochromen, ochrnula část jeho těla, nebo přišel o kus svého vědomí. Úzkost nebo fyzická bolest, malátnost apod. nejsou vyjímkou, je to daň za to, že upír dovede působit na fyzikální úrovni, ale oproti nebezpečí plynoucímu z přímé vampirizace jiné bytosti mágem, je toto zanedbatelné a snadno odstranitelné. Prvním krokem je procítění a imaginace vampíra uvnitř těla, následuje rovnovážné vyrovnání energie v celém těle a poté mág vampíra "napumpuje" svou energií, což jej opět zprovozní. Jsou možné i jiné formy regenerace, jak rychlejší a náročnější, tak somovolné a dlouhodobé.
Jakmile je vampír jednou uvolněn, tak se nejčastěji v noci vydává na vampirické výpravy a útočí na spící živé bytosti, které jsou nejsnadnější kořistí v okolí. Působiště upíra se postupně rozšiřuje, po několik prvních dnů, až týdnů se oběťmi mohou stát domácí zvířata a spolubydlící mága. Oběť může vnímat tyto útoky jako neklidné a děsivé sny, nebo mnohem živější a reálnější hypnagogické stavy, po nichž se objevuje radikálnější ztráta energie a až fyzická poranění. Vampír obvykle své oběti střídá, ale je možné jej použít coby černomagického útočníka na oslabení, nebo likvidaci nepřítele. Mág disponuje možností doporučovat vampírovi určité oběti, označovat je pro jeho noční toulky. Pro černomagický útok je taková akce opakovaná a je imaginativně vyjádřeno, že oběť má být usmrcena, nebo vyčerpána, tak že si představujeme jak plná bytost nepřítele se stává jen mrtvou schránkou a vyprázdňuje se. Není od věci užít k útoku ritualizované nasazení vampíra. Mág někdy dovede sledovat noční útoky vampíra z jeho pohledu ve snech, nebo mít určitý vjem z těchto akcí, protože neustále existuje spojení obou bytostí.
Tvorba vampíra přináší další výhodu, kterou je vědomá existence po smrti. Vampír se stane agresivním ořem pro vědomí mága, které se v rámci svého spojení přemístí do této schránky. Je to sjednocení obou bytostí.
 
 

Vampyrismus v Simonomiconu

3. května 2011 v 15:32 | bc. Jan Koubič Kouba |  Vampirismus
 
Astovivad sigil
 
V minulém článku jsme nakousli problematiku sumerských vampyrických entit, nyní se podíváme na vampyrické entity Simonomiconu a rozšíříme praxi s nimi. Vycházet budu z autentické sumerské tradice kombinované s pracemi Michaela W Forda, interními materiály a vlastní analýzou. Tento spis lze chápat jako doplněné kapitoly Simonova Necronomiconu (presentuji vlastní sumerské obdoby sigilii, tak aby více zapadla do Chaldejské tradice).
(poznámka při psaní textu Koubič "slepl" a viděl různá vlnící se sigilia)
V Simonově Necronomiconu najdeme nejméně 7 bytostí, které lze svým způsobem charakterizovat jako vampyrické. Sukuba a Inkubus Lilit a Gelal, vražedkyně dětí Lamaštu, její kolegyně Xastur a trojice tajemných jmen Akhkharu, Lalassu a Lalartu. Většina jmenovaných se objevuje v knize Urillia, která se zabývá prací s démony Chaldeje. Pravdou je, že není jediné písemné zmínky, že by existovala magická práce s těmito démony. Démoni byli v Chaldeji až na výjimky negativními bytostmi a jediné magické spisy, které se dochovaly, byly vždy zažehnávacího charakteru. Tedy Simonomicon nám byť v moderním hávu dal možnost pracovat s démony Chaldeje.
 
AKHKHARU
AKHKHARU sigil
Je vampyrickou bytostí v Simonomiconu se dočteme: Může být přivolán AKHKHARU, který vysál krev člověka, protože si přeje stát se podobným člověku, pomocí krve KINGU, ale AKHKHARU se nikdy člověkem stát nemůže.
 
AKHKHARU by Ford
 
Ford uvádí jako sigilium pro AKHKHARU toto (jak vidět inspirace Simonomiconem značná)
 
Akhkházu je jedním z trojice démonů přinášejících nemoci. Je zajímavé, že ač je jméno rodu mužského, je většinou považován za ženskou bytost. Tento démon je znám jako chytač, viz minulý článek.
 
Rituál na AKHKHARU
Na AKHKHARU existují dva rituály, presentuji rituál z Fordovy knihy stejného jména, druhá verse je obsažena v Necronomicon Gnosis od Asenath Mason, zájemce tedy odkazuji na tuto knihu.
SIPTU MUSHU UTUKKU AKHKHARU
Inkantace nočnímu duchu AKHKHARU
Ku zahalení se v prvotní temnotě

Mág vytvoří kruh z mouky v místě pracoviště. Pokropí mrtvou matérii kruh dokola nabízejíce tak oběť temnotě. Nechť nadejte hodina temnoty ve světle tmy nebo novoluní. Mág vytyčí kruhem oblast a ozáří ji jedinou černou svící.

Inkantace:

SAHALU AKHKHARU EREBU NAMASU BA'U
Volám AKHKHARU aby přistoupili do kruhu
SAHALU AKHKHARU LITU ELU UTLU
Volám AKHKHARU v síle povstat a přejmout HASU ZISURRU EREBU UGU
Přispěchejte do tohoto Magického kruhu a vstupte skrze vrchol mé lebky
KATAE INIM IKLIIU
Vyslovuji Slova Temnoty NARBU SURBU AKHKHARU MUPAD
Velcí a mocní AKHKHARU vzývám vás NI-KUSNININ TU IKLII USUDRA
Navždy se přetvořím do nádoby Temnoty
LAMSATIIMHUL Leť nad Zlými větry ZIG NIDUTU AHAZU ALALU ZURA-AP SATU TIRTU
Povstávám z Pustých míst, stavím se na zadní, koušu, piji jejich ducha. Já jsem Bůh, který Chytá muže i ženy.
Opustil jsem hrob, abych našel krev jež je životem
Hledám všechny formy temnoty, jako smršť bouře se zvedám zpoza hrobu
Budu vyhledávat své oběti v síti noci
Budu sílit každou energii jak praví zákon spárů
Pojedu na zlém hřmotu větru
Povstanu z hrobu
Tak jest! KAKAMA!
 
Tajemná jména Lalassu a Lalartu
Může být přivolán LALASSU, který často navštěvuje místa, kde žije člověk a snaží se také stát člověkem, kněz s ním nesmí mluvit, aby nebyl postižen šílenstvím a nestal se živoucím LALASSU, potom by musel být zabit a jeho duch z něj vymítán, protože by se stal Zlem, způsoboval pouze teror a nemohlo by z toho vzejít žádné dobro. Je stejného rodu jako LALARTU, s výjimkou toho, že LALARTU byl kdysi živoucí a nyní je chycen mezi dvěma světy, snaže se vstoupit buď do jednoho nebo do druhého. Nesmí se mu povolit vstup do tohoto světa, protože je zvrácené povahy a vraždil by těhotné matky, podobně jako LAMASHTA, královna chorob a bídy.
 
Lalassu
Labasu sigil
S jistotou mohu říci, že v chaldeji nebyl ani démon Lalassu ani démon Lalartu. Jde však o další z části skládačky, které dali tvůrci Simonomiconu do knihy. Lalassu, je ve skutečnosti Labasu Porážeč, Rozvracovač, jedná se o jednoho z démonů přinášejících nemoci. Labasu je dle Forda (Fantomový duch). Je to démon, nebo pronásledující duše, která saje energii z těch, kteří jsou poblíž. Je jedním z bouřkových démonů spolu s Rabisu a Lilitu.
 
 
LalartuLabartu Sigil
Další jméno, které neexistuje, skutečná forma tohoto jména je Labartu. Ženská démonka, dcera Ana, žila v horách či mokřadech, nejraději útočila na děti. Tato démonka byla banišingována za pomoci magických formulí napsaných na kameni a zavěšených na krku dětí. Ford o ní hovoří jako o bohyni upírů. Je pravdou že Labartu má velmi blízko k Lamaštu, a jsou historici, kteří zastávají názor, že Lamaštu je její pozdější forma. Ford o Labartu píše. Nepokojný hag demon (čarodějný démon), který nedošel pokoje. Labartu znamená v překladu potlačovatelka, hubitelka.
Oldřich Eliáš v knize Magie a démonologie ve staré Babylonii píše: "Také tento démon rozšířeními své působnosti ztrácí později svůj určitě vyhráněný charakter a stává se na konec zloduchem nemocí vůbec, čímž možno jeho název posuzovati leckdy jako synonym jmen démonů ostatních." Tedy je dosti problematické rozlišovat démony Chaldeje, protože většinou procházeli velkou metamorfozou a jejich "pravomoci" se přenášeli z jedné na druhou.
 
Rituál Labartu
Rituál na Labasu jsem bohužel nenašel v žádném ze spisů, které vlastním. Tedy následuje dvojice rituálů zaměřených na ovládnutí Labartu a práci s ní. Netuším jak přeložit Hag-Demon tak aby to neznělo stupidně, tedy to zní stupidně. V druhém rituálu je nutno vytvořit sigilium Labartu, doporučuji klínopisnou podobu, nebo to co jsem stvořil a presentuji o něco výše.
 
Příprava pro babizního démona (Labartu)
 
Zapalte jednu černou svíci, a užijte následující inkantace - visualizujte jak se forma volané bytosti utváří. Poté co inaktaci pronesete, a cítíte přítomnost Labartu, zavřete oči a volejte ji dovnitř. Plně ji pohlťte. Neváhejte a učiňte tak , zachráníte se tak předtím že vás Labartu překoná.
 
LABARTU!
Démonko Podsvětí přistup
Vyjdi z příbytku Béla
vyvolávám tě nepokojný babizní démone!
Labartu jejíž hlava je hlava démona
jejíž tvar je tvar větrného víru
jejíž tvář je hluboký stín lesa
jejíž ruce jsou drápy a ostří, krutá a ostrá
jejíž chodidla jsou neslyšná
Přistup ke mně!
 
 
ALAKU LABARTU
Astrálně vampyrický obřad krmení
 
Upíří mág nechť vytvoří sigilium symbolizující Labartu, Vamyprickou babizní démonku starověkých Chaldejských mágů, aby přijal astrální formu ducha a mohl hledat a krmit se na Či, nebo (či) energii v průběhu noci.
Držíce sigilium, jedna rudá svíce bude rozsvícena, invokace vyřčena a zaměřena na práci. Visualisujte oběť, přitom jak budete recitovat důkladně a pomalu každou řádku. Uvidíte jak se vaše astrální tělo mění v tvaru a povstává nahoru vykonat úkol. Každým chvalozpěvem visualisujte a ciťte jak je v duchu čin vykonán. Pozorujte co uvidíte kolem sebe, vše co ucítíte. Až vytáhnete energii z oběti, vraťte se zpět do svého fyzického těla meditujíce ve vašem Chrámu Chaosu.
 
ITTU UTUKKU SUTU LABARTU
(Zjevuji se jako duch Labartu)
ATU
(vidět)
BA'ARU UTUTU
(lovit zvolené)
ALAKU LAMS ATI SUDDINNU
(jít vpřed, letět)
EREBU
(vstoupit)
ZARABU PARAKU
(mít moc nad omezením)
RIDU
(Chytit, držet)
UTLU NASAKU
(obímat, kousat)
SAHALU USULTU
(vypustit z žil - odkazuje k Či, Práně nebo spirituální energii)
KATU PURSITU KALAPU
(do konce, vzdálit se)
KU PIKURTU LAMSATI
(vlákno, odaz na astrální špagát propojený s fyzickým tělem, letět zpět)
 
 
V příštím díle Lilith, Lilit, Gelal, Xastur a spol. pokud tedy seženu rituály na sukkuby a inkuby, což se mi zatím nepodařilo. Pokud by někdo měl materiály týkající se problematiky sexuálního styku se sukkubami, prosím ať napíše.
 
 
Literatura
Bohuslav Hruška - Encyklopedie mytologie starověkého Předního východu
Black, Green - Bohové, démoni a symboly starověké Mezopotámie
Michael W. Ford - AKHKHARU
Michael W. Ford - Maskim Hul
Oldřich Eliáš - Magie a démonologie ve staré Babylonii
Peter Levenda - Simon Necronomicon
 

Týkající se vampyrismu

29. dubna 2011 v 16:26 | bc. Jan Koubič Kouba |  Vampirismus
Vampirismus je velmi častým tématem horrorů a mýtů. Z původního mýtu, že upírem se stává člověk zemřelý nečistou cestou (mág, oběť mága, sebevrah etc) či dítě zrozené z koitu s démonem, se vyprofiloval mýtus do podoby pseudocharismatických gay pride. To však je novodobý mýtus. Původní upíři byly bestiální povahy, většinou odpudivého vzhledu, až na ženské upírky, které byly většinou okouzlující s černýma očima. Bytosti, které můžeme nazvat vampirické se objevují napříč celým světem již od Chaldeje.
 
Sumerští upíři
 
Lilitu Sigil
Sigilium Lilitu
 
 
Nejznámější upírskou entitou Chaldeje je Lilitu (Větrná žena), která později byla transformována do podoby Lilith. Lilitu je sukubickou bytostí, která se snaží smilnit s muži a krást jim jejich energii. Je velmi zajímavé, že na hliněném reliefu zpodobňujícím Lilitu jsou po jejích stranách velké sovy. Protějškem Lilitu je Ardat Lili.
 
 
Ardat Lili sigil
 
Sigilium Ardat Lili
 
Podobnou entitou je démonka Lamaštu, Do lidských obydlí pronikala škvírou ve dveřích, oknem či otvorem pro odvod splašků. Zde čekala na okamžik porodu, aby se jako nepravá kojná zmocnila novorozence a zahubila ho svým jedem. Svou oběť posléze pozřela, vypila jeho krev a ohryzala šlachy a kosti. Obraným prostředkem proti Lamaštu byl amulet PAZUZU.
 
Akhkhazu či Ahazu jsou uchvatitelé. Tito upíři unášeli za nocí své oběti a vypouštěli z nich život, krev a duševní energii. Akkádský výraz pro upíra je Rapganmekhab. Bohyní upírů je Labartu (fantomový duch), akkádsky Rapganme. Dalšími upíry jsou labassu (spektra). Akhkharu jsou upíři kteří opustili hmotnou schránku a žijí ve světě astrálním, či podsvětním.
 
Sukuby a Inkubové
 
Alu sigil
 
Sigil Alu
 
Alu jsou bytosti stvořené z hybridizace lidí mezi Lilitu a Ardat Lili tyto bytosti absorbovaly při koitu životní esenci obětí, z tohoto svazku vznikali napůl démoni napůl lidé. Alu jsou popisováni jako hrozivé bytosti bez končetin, uší a nebo úst. Noční můra byla v akkádu zvána Kiel-udda-karra.
 
 
Lilu sigil
Sigil Lilu
 
Lilu je mužský inkubus, tak jako je Lilitu ženský. Vstupoval do snů žen a čerpal z nich životní sílu skrze hrozivé sexuální zážitky. V Simonomiconu se nazývá inkubus Gelal.
 
Zbytek starověkého světa
V Egyptě byla bohyně Sekhmet známa tím, že pila krev, její kult tak dělal též. Bohyně Khálí, indického panteonu byla zpodobňována s tesáky, popíjela krev a ohlodávala lidské maso. I Máyové měli svého vampirického boha, jmenoval se Cama-zotz a pojídal esenci mrtvých při vstupu do podsvětí.
 
Členění upírů
 
Vampirické entity můžeme rozdělit na několik zcela separátních táborů. Proto také máme ve světě takové množství upírů. Upíra můžeme charakterizovat jako bytost, která čerpá energii z oběti, dělení se provádí právě dle energie, kterou upír vstřebává.
 
Psychický vampyrismus: Nejrozšířenější jsou takzvaní psychičtí upíři. Nejedná se o žádný mysteriozní druh, jsou to jednoduše lidé, kteří parazitují na vašem vlastním duševním stavu. Jde o depresivní jedince, kteří jednoduše řečeno přenesou své deprese na vás. Určitě pro to bude v psychologii název.
 
Energetický vampyrismus: Metoda přijímání energie z okolí, o tomto způsobu si povíme v dnešním článku.
 
Astrální vampirismus: entity které pronikají do snové sféry a tam se projevují jako vetřelecké agresory.
 
Astrální larvy: i tyto jednoduché astrální útvary jsou v podstatě vampirického charakteru. Jsou to psychologické obsese, či závislosti.
 
Sukubus Inkubus : jistá forma astrálního vampyrismu, zaměřená na sexuální energii.
 
Krevní vampyrismus : Z medicínského hlediska existují záznamy o lidech trpících profyrii, vzácnou nemocí, kde dochází k obnažení zubů, krevním sraženinám a hypersensitivitě na světlo. Takto znetvoření lidé opravdu vypadají jako upíři.
 
Vesmírní vampýři: entity extraterestriální povahy živící se energií
 
Vampirická transfigurace
 
Jozef Karika ve knize Slovanská magie rozebírá problematiku vampyrismu. Nejde než souhlasit s tím, že každý vyspělý mág se dostane do vampyrického stavu, protože mág musí umět operovat s energiemi, je logické, že tyto energie jak emituje tak i pohlcuje. Karika píše, že za probuzení vampyrismu může plazí mozek, tady probuzení dračího/ plazíího atavismu.
Toto probuzení plazího mozku se projevuje jako neúměrné zvýšení libida, schopnost vnímat lépe energii, zvýšená schopnost práce se sexualní energii či energetický vampirismus. Pokud je toto působení déle trvající, může dojít k přeměně nejen těla astrálního ale i éterického. To začne nabývat nový tvar, prodlouží se éterické špičáky a dojde k ještě masivnějšímu rozvíjení vampyrických schopností. Posledním stupněm je fyzická přeměna. Dle mého soudu je právě schopnost biokineze velmi pravděpodobným zdrojem "hrubohmotných" vampýrů. Z vlastní zkušenosti vím, že biokineze je velmi mocná, za léta co pracuji s Necronomiconem my ještě ztmavly oči, vlasy a začaly extrémně rychle růst nehty na rukou tak, že jsem měl za půl roku pěticentimetrové drápy na palcích. Přítelkyni se zase střídá barva očí téměř denně. Toto biokinetické působení může stát právě za zrodem upírů jako fyzických bytostí.
PJ Carroll varuje, že probuzení atavismů (pomocí kundalini) nemá být primárním cílem, pokud dojde k probuzení atavismů bez řádné integrace, dojde k degeneraci do pudového stádia. Toho se je třeba vyvarovat.
 
Probuzení vampyrismu
 
Vampirické schopnosti se získají většinou automaticky po čase práce s energiemi. Jakákoliv práce s energiemi vyústí v schopnost nakládat s energií tak jak je libo, tedy i jí pohlcovat. Proto doporučuji trénovat psi ability, nabíjet se z okolí, kondenzovat Psi ball. Schopnost vidět energii (třetím okem) a tedy i vnímat energii je dalším krokem, který je nutný k ovládnutí schopnosti. Schopnosti se většinou velmi zlepší po vědomém odcestování do astrálu. Závěrečným krokem je jak pravil PJ Carroll aktivovat kundalini, což povede k brutální transformaci.
 
Cvičení pro aktivaci
 
Cvičení je určeno těm, kteří již dokážou aspoň částečně pracovat s energií, jsou schopni vidět energie, a mají zkušenosti s PSI. Pro kvalitnější testování je vhodno cvičit ve dvojici.
 
Dejte ruce k sobě, a imaginujte levotočivý vír na vaší dlani, jak pomalu vtahuje energii kolegy (možno zkoušet na čemkoliv, člověk je dobrý v tom, že může prokázat zpětnou vazbu). Čím déle se budete koncentrovat tím více budete cítit nárazy energie jak stoupají paží dál do vás. Ucítíte nejspíše teplo a brnění dlaně a prstů (to je dobré znamení). Po cvičení se zeptejte kolegy na pocity. Prohoďte se a nyní buďte vy "oběť". Možno je též místo pohlcování energii vydávat, experimentujte s možnostmi.
 
Nakonec zde je invokace na kontakt s chaldejskými vampyrickými entitami:
 
kouzlo pro volání Maskim Hul
Pro obklíčení vampyrickými duchy z podsvětí
 
Oni jsou Maskim Hul
Z podsvětí oni přichází
Jsou posly Béla, Pána světa
UTUG-HUL oni v pouštích sráží k zemi živého muže, aby hodovali na jeho životě
ULU-HUL jako kabát zahalí člověka
GUDIM-HUL (Utukku), MULLA-HUL (Gallu Limnu) oni uchvátí tělo
DINGIR-RAB-KAN-ME, který je La-Bar-Tum, ty čarodějný démone Ghůle co srazíš tělo chorobou a napájíš se životem.
LIL-La, Fantome noci co v poušti přecházíš hranice!
Já obklopuji se vámi velké stíny!
Přináším vám v tomto životě bránu krmení!
S mým provazem sedmi budu vámi netknut!
Tímto sigiliem vás udržím v tomto světě!
 
Sigílium by mělo být jménem v klínopisu zvoleného zlého ducha. Mělo by být zapsáno vlastní krví a stále na, nebo v blízkosti oltáře. Duchové se nejčastěji spojují v nočních hodinách, když ještě je krev na sigiliu, krev by měla být obnovena měsíčně, pakliže budete pokračovat. Pokud je vaše energetická hladina stále klesající, znamená to, že se od vás příliš krmí. Můžete jednoduše spálit sigilium a jednoduše je propustit, foukat popel do nočního větru. Sedm lebek Maskim-Hul je sedm černých svící, reprezentujících sedm Zlých bohů.
 
Mýtus o únosech
Alternativní, ale neméně zajímavou spojitostí jsou takzvané únosy mimozemšťany. Pokud srovnáme informace o sukubách a inkubech zjistíme, že jsou totožné s tím co líčí oběti únosu. V seriálu Twin Peaks je věta Sovy nejsou tím čím se zdají být, ve filmu 4th Kind je zase frekventovaná věta "To není sova" spojená s rozpoznáním, že nejde vůbec o sovy ale o Greys, kteří mají opravdu soví rysy. Proto jsem mluvil o Lilitu obklopené dvěma velkými sovami. Lovecraft psal o Night-Gaunts a Nyarlathotepovi.
Sukuby a Inkubové stejně jako jiné vampyrické entity berou z obětí jejich esenci (krev,sperma) z koitu se sukubou či inkubem vznikají hybridní jedinci s různými deformacemi. I mýtus o jezinkách je zajímavý a popisuje jezinky jako malé vychrtlé bytosti s černýma očima a bledou kůží. Tedy je možné, že tyto zážitky jsou tím co zveme únosem.
Mimochodem tohoto faktu si všiml krom celé ACETDA i Temple of Vampire, který má v logu lebku greye, jak to vysvětluje v jednom z interních dokumentů.
 
 
Temple of Vampire logo
 
 

 

Upíři v Čechách

7. srpna 2006 v 21:52 | Dark Princess |  Vampirismus
NA ZAČÁTKU BYL STRACH KDO BYL UPÍREM ?
Co a jaké průvodní jevy vedly tehdejší lidi k tomu, aby někoho označili za upíra ? Mohly to být různé halucinace, těžké sny, zdánlivě mrtví, některé formy duševních chorob. Mohl to být i odlišný vzhled. Jiný byl například člověk s srostlým obočím, bez obočí, bez ochlupení v podpaží, nápadně zubatý, ten kdo se narodil se zuby, měl je dvěma řadami nebo mu čouhaly, ten, kdo měl neobyčejný tvar hlavy, velké drápy, pigmentové skvrny na kůži. Upíra pak prozrazovaly hlavně měkké, neztuhlé údy.
Nevysvětlitelné nákazy hubící lidi i zvířata vedly mysl tehdejších lidí k této pověře. A stejně tak řada různých nesnází, s nimiž se člověk setkával, vyvolávala vznik a potřebu různých protivampyrických obranných prostředků.
CO PŘINESL VÝZKUM V ČELÁKOVICÍCH ?
Na čelákovické lokalitě bylo zdokumentováno jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky čtrnácti dospělých jedinců. Jejich skelety nebo jejich části ležely tak, jak byly v době pohřbu do země uloženy, nebo jak zanedlouho po pohřbení bylo s nimi naloženo.
To dalo možnost sledovat jednak rozdílnou orientaci hrobových jam, uložení jedinců na zádech, na boku nebo na břiše. Zacpání úst, uložení rukou, jejichž poloha nesporně svědčí o svázání, i neobvyklé uložení dolních končetin. V jednom případě byl zjištěn i dřevěný kůl vražený do země u levé paže. To vše jsou opatření, která klademe do prvého stupně protivampyrických zásahů.
Naopak oddělení hlavy od těla a někdy i končetin jsou dokladem druhého protivampyrického stupně, který byl rozpoznatelný nejméně na čtyřech jedincích.
Důležitým momentem k zásahu proti mrtvému na končetinách v případě jejich nenormálního uložení a svázání, musela být nejspíše doba ihned po smrti, pokud nebylo svalstvo ještě ztuhlé. Po několika hodinách od smrti by zjištěná úprava musela být provázena násilným zlomením kostí nebo být provedena až po několika dnech, kdy se svalstvo opět uvolní.
V prostředí, ve kterém byli tito jedinci pohřbeni, nastává při normálních podmínkách pak nejdříve po šesti týdnech rozklad těla. Značnou úlohu však sehrává teplota a vlhkost. Tímto je dána doba druhého protivampyrického stupně, kdy docházelo po znovuotevření hrobu k oddělení hlavy, případně končetin bez poškození a rozházení ostatních kostí. Vyloučeno bylo i useknutí hlavy, při němž je hlava oddělena vždy až za druhým krčním obratlem, kdy navíc na obratlech zůstávají zřetelné stopy po sečné ráně. Také je vyloučeno případné uložení mrtvého do země až po řadě týdnů, t.j. v rozkladu, kdy by bylo již snadné oddělení hlavy. Tou dobou by totiž nedržely pohromadě ani ostatní partie těla.
Několik slov na závěr
Nalezené pohřebiště je doposud unikátním nálezem ve střední Evropě. Zatím jde o jediné známé pohřebiště určené výhradně pro osoby označené za "upíry". Hroby byly v Čelákovicích nalezeny na malé, nejspíše jen pro tyto nebezpečné jedince vyhražené ploše, a to i v superpozicích a s tzv. zásypy, ve kterých antropoložka dr. M. Blajerová z tehdejšího Archeologického ústavu ČSAV rozeznala další tři dospělé jedince. Znamená to, že když přičteme další dva až tři hroby zničené již v roce 1950, došlo zde v rozmezí několika desetiletí k pohřbení asi dvaceti lidí.
Na základě nerůznějších úvah byla pravděpodobným důvodem zásahu do hrobu v tzv. druhém stupni nejspíše nějaká nehoda nebo tragická událost, která se po smrti odehrála v prostředí, vněmž za života nebožtík žil. Mohlo jít o úmrtí, epidemii nebo úhyn dobytka, ale i přírodní katastrofu, byť i v podobě blesku a následného požáru, která patrně vyvolávala hrůznou představu "upíra", což k výše uvedenému zásahu tehdejší lidi vedlo a obava z něj byla nepopiratelně silnější, než strach za sáhnutí si na rozkládající se mrtvé tělo. Hloubka dna hrobů se pohybovala od 35 do 120 cm a některé partie mělce uložených hrobů byly druhotně narušeny nejspíše při zemědělských pracích. Tak nelze ani vyloučit, že již v minulých stoletích mohlo být toto zapomenuté staré pohřebiště narušeno a některé kosti zde např. vyorané, pak daly podnět k označení místa jako Mrchovláčka.
Zajímavostí však je, že kosterní pozůstatky, u nichž se ve většině podařilo určit pohlaví, náleží mužům, a to ve věkovém rozmezí cca 20 až 60 let. Jejich tělesná výška se v průměru pohybovala kolem 168 cm. V jednom případě byl zjištěn výskyt devátých zubů v horní čelisti. Jinak konkrétní materiál nijak zvlášť nevybočuje z hodnocené slovanské populace z jiných pohřebišť.
Vzhledem ke všem známým okolnostem historickým i archeologickým včetně průvodních nálezů železných přezek bylo toto pohřebiště datováno do konce 10. Až prvé poloviny 11. Století. Ani v současné době další získané informace v rámci archeologických výzkumů v celém okolí nijak toto datování neposunují, a tak opět můžeme konstatovat, že nález patří již do mladšího hradištního období, ne však ještě zcela křesťanského.
"Ke zmíněným senzačním a tajemným informacím a abnormálních jedincích z pohřebiště v Čelákovicích, o kterých se nesmí veřejnost dozvědět přísně utajovanou pravdu", podaných v televizi NOVA ústy Jenny Nowak a uvedených v kapitole "Poslední slovo..." jejího románu "Jiná rasa" a v různých časopisech, lze jen říci, že autorka uvedla řadu vlastních fantastických výmyslů a nepravdivých údajů, které s odbornými závěry, přístupnými všem zájemcům o korektní hodnocení, nemají nic společného.